Muzejní spolek

Na vzdory svému velkému historickému významu si Valtice musely na své městské muzeum počkat až do 11. října 1919. „Otcem zakladatelem“ se stal historik, kronikář, učitel a později ředitel dívčí a chlapecké školy a měšťanské školy v jedné osobě, Karel Höss.

Karl Höss
Karl Höss

Mladé muzeum se těšilo velké oblibě a pozornosti obyvatel. Ne náhodou pro něj byla vybrána lokalita ve městě nejpříhodnější – část radnice – konkrétně tři místnosti, které měly v samém srdci samosprávy sloužit jako výstavní prostory ostatků valtických dějin.

V národnostně komplikované situaci okolo připojení Valtic (v roce 1920) k mladému Československu stálo muzeum jako připomínka kontinuity dějin, dědictví otců a pomník stále živé tradice. Německy hovořícímu obyvatelstvu sloužilo jako připomínka původu při cestě do neznáma, česky hovořícímu pak jako symbol náročného úkolu, který jim připadl = péče o kulturní, architektonický, jazykový a zemědělský mezník na hranici Moravy a Dolních Rakous.

O skutečném důvodu zavření muzea v roce 1944 se můžeme dnes již jen dohadovat, dobová zdůvodnění byla různá (technické problémy, vliv války, nedostatek peněz…). Faktem však zůstává, že ke znovuotevření již nedošlo. Místo toho v roce 1947 došlo k definitivnímu zrušení. Část exponátů byla rozkradena, část spálena (z politických, ideologických a možná i národnostních důvodů), část rozprodána. Pouze malá část byla zachráněna nynějším Regionálním muzeem v Mikulově.

A dlouho nic.

Po pádu totality a zklidnění politické situace v  roce 1993 skupinka nadšenců zformovala Spolek přátel historie, ten byl již v roce 1994 registrován jako Muzejní spolek Valtice a náplní jeho programu byla obnova dávno ztraceného muzea. V roce 1996 jim město poskytlo 2 výstavní místnosti v přízemí budovy č. 4 na náměstí Svobody. Aktivita členů při obnově a záchraně ztraceného nesla své ovoce. Již v roce 1998 bylo pro nedostatek prostor vyčleněno celé první patro výše zmíněné budovy, kde muzeum sídlí do dnes.

 


 

„ …odtud museum jest vlastně sídlo těch Mus. Odtud pak slují tak síně a sály, v nichž chovají se sbírky věcí vědeckých a uměleckých. Obrovskému dílu podrobuje se musejník, práce jest nesmírná, nebezpečenství pochybení velké, pokušení nemalé, odpočinutí žádné a vděk malý.“ (ŽALMAN, Jiří. Příručka muzejníkova. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2002. ISBN 80-86611-00-0.)